VÝZNAM SLOVA PREVENCE
Prevence znamená předcházení nežádoucím jevům, zejména onemocněním, sociálně patologickým jevům.
DRUHY PREVENCE
Prevenci jako takovou lze rozdělit, a to na prevenci
- primární
- sekundární
- terciární
Prevence primární
Primární prevencí rozumíme veškeré konkrétní aktivity realizované s cílem předejít problémům a následkům sociálně patologických jevů, případně minimalizovat jejich negativní dopad, včetně dalšího šíření. Primární prevence spojuje všechny aktivity zaměřené k tomu, aby kontakt s některým se sociálně patologických jevů vůbec nemusel vzniknout.
Aby primární prevence měla smysl, musí splňovat některé zásady efektivity:
- začíná co nejdříve a odpovídá věku,
- činnosti jsou co nejvíce interaktivní,
- zahrnuje podstatnou část žáků školního kolektivu,
- realizovaný program bere v úvahu místní specifika,
- program je komplexní a využívá více strategií (např. prevenci ve školním prostředí, mimoškolní prostředí i práci s rodiči),
- dlouhodobý a soustavný program obsahuje celé spektrum rizikového chování, ale dílčí aktivity jsou zaměřeny na konkrétní jev.
Jako neúčinnou primární prevenci označuje Metodický pokyn MŠMT k primární prevenci (2007) tyto činnosti:
- zastrašování, citové apely, pouhé předávání informací, samostatně realizované jednorázové akce, potlačování diskuse,
- hromadné aktivity nebo promítání filmu by měly být pouze doplňkem, na který by měl vždy navazovat rozhovor v malých skupinkách.
Primární prevenci lze ještě dále rozdělit na dvě nedílné součásti, a to na primární prevenci nespecifickou a specifickou.
„Nespecifická primární prevence představuje základ a nosný prvek celého systému prevence, jde o volnočasové aktivity určené nejširším vrstvám dětí a mládeže, umožňující harmonický rozvoj osobnosti jednotlivce. Existovaly by i za absence sociálně patologických jevů“.
„Specifická primární prevence je realizována v rámci podpůrných programů pro rizikové skupiny, pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami jako prevence před exkluzí (vyloučením)“.
CO ŘADÍME K RIZIKOVÉMU CHOVÁNÍ
a) předcházení zejména následujícím rizikovým jevům v chování žáků:
- záškoláctví,
- šikana, rasismus, xenofobie, vandalismus,
- delikvence,
- užívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky) a onemocnění HIV/AIDS a dalšími infekčními nemocemi souvisejícími s užíváním návykových látek,
- závislost na politickém a náboženském extremismu,
- netolismus (závislost na virtuálních drogách – počítač, mobil, hry, televize, video) a patologické hráčství (gambling).
b) rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech:
- domácího násilí,
- týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání,
- ohrožování mravní výchovy mládeže,
- poruch příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie).